Ve sklepě v Hollywoodu 1/5

Den 558 : 24. duben 2018

Obyčejný den v neobyčejném městě, plném andělů říkali. Slunce pálí, přestože je teprve duben. Sedíš v autě, v rukou svíráš obálku, která nese nápis RDJ. Dva roky v Los Angeles uplynuly jako voda, přinesly zkušenosti, radosti i zklamání. Víte jak to chodí. Tráva je vždy zelenější na druhé straně řeky.

V Hollywoodu se říká, že pokud potkáte sto lidí. Devadesát z nich bude tvrdit, že mají tu moc něco měnit. Devět, že se o to pokusí a jeden silou opravdu disponuje. Řekl bys, žvanilové proradní, ale není se čemu divit. Prostředí zábavního průmyslu je na tomto místě extrémně kompetitivní a lidí bojujících o živobytí nadmíru.

V takovém ovzduší je snadné přicházet k velkým nadšením a následně tvrdým pádům zpět na zem. Tenhle cyklus se obvykle opakuje tak často, že zlomí poslední stéblo naděje a nechá tě opustit město z říše snů s hořkostí v ústech.

Den 0 : říjen 2016

Když jsi dorazil do Los Angeles, jedni z prvních na které jsi se obrátil, byli ti, které jsi poznal na své cestě po filmovém průmyslu. V den příletu ti jedna z nejbližších zavolala s větou ..

Počítám, že se připojíš do našich tréninků, scházíme se dvakrát týdně.
O co jde?
Wing Chun, tradiční Kung Fu bojové umění pocházející z Jižní Číny.
Tak to nebude nic pro mě. Myslím, že tenhle druh zábavy vynechám.
Na to je pozdě, už jsem Erikovi říkala, že dorazíš v úterý.
Erik?

Den -1461 : duben 2014

Když se natáčeli druzí Avengers v Londýně, pracoval jsi zrovna nedaleko setu. Jeden ze členů týmu Marvel tě pozval na svojí oslavu narozenin. Kromě Visual Effects supervisorů a producentů tam byl také jeden Erik. Slyšel jsi o něm už dříve. Většinou dost těžko uvěřitelné historky z jeho let, kdy působil jako instruktor FBI a Navy Seals, ale kde byla realita? Erik již v té době měl zkušenosti jako choreograf Roberta Downey Jr. na setech Sherlocka Holmese, a Christiana Balea ze setu Batman Begins, dokonce se ukázal i v několika filmech. Pamatujete si na scénu Iron Man 3, kde Tony míří na jednoho z mandarínů, který se rozhodne přestat střílet a s větou, že tam stejně nerad pracuje utíká ze scény? Tak to je Erik. (s parukou).

Erik v čase 1:24

Den 3: říjen 2016

Na první trénink dorazíš s chladnou hlavou, když se ti to nebude zdát, tak přece jen skončíš, že? Zvláštní místo, skupinka několika lidí postává před obrovskou neprůhlednou bránou na jednom z letišť v Los Angeles. Čekáme až nám někdo otevře. Po chvíli se objeví postava, co se dostane přes všechny složité digitální zámky a kódy. Kráčíme podél přistávací rampy. Co je tohle za místo? Vážně jen tak můžeme chodit po letištních dráhách? Kličkujeme mezi osobními letadly a dorážíme k jednomu z hlavních hangárů. Tohle místo je jiné. Pod plachtami se evidentně nacházejí velmi drahá a stará auta. Uprostřed je obrovská matrace kolem které jsou postavená zrcadla a nespočet zvláštních uměleckých děl.
Kde to přesně jsme? Zeptáš se.. To je garáž Roberta, nechává nás tady trénovat. Když se rozpadla Wing Chun akademie, kam s námi chodil, rozhodl se Erikovi poskytnout přístřeší tady.
On s vámi chodí trénovat? Teď už ne tak často, má několik osobních lekcí týdně pouze s Erikem, ale dřív se ukazoval hodně. Tvrdil, že potřebuje obměňovat soupeře, a to mu akademie poskytovala. Není snadné zápasit s někým, komu nemůžeš přerazit nos, představ si ty následky a finanční dopad na celou filmovou produkci, kdyby nemohl několik týdnů točit. Robert není žádné ořezávátko, pravidelně trénuje s Erikem již 14 let. Je to jeden z těch železných mužů, který si na to jen nehraje. Erik údajně významně stál i za vysvobozením Roberta z vězení, když zápasil se svojí drogovou minulostí. Jeho přímluva a dopis soudci o vlivu Wing Chun na Robertovu budoucnost pod jeho taktovkou dala důvěru v nápravu.

Erik ve svojí již neexistující akademii.

Je to zvláštní situace, 8 let od chvíle, kdy jsi lepil plakáty s Iron Manem na stěny svého Vejprnického sklepa, teď u něj stojíš ”doma”. Maminka říkala, že je to jen člověk, stejně jako ty, tak netřeba ztrácet hlavu. Přesto je to trochu absurdní moment po všech těch patáliích, kterými jsi kolem otce filmového Marvelu za poslední léta prošel.

Erik s Robertem při tréninku v hangáru.

Poprvé před Erikem, který si tě bere stranou a ptá se: ”Co tě motivuje věnovat se Wing Chun?” Na tuhle otázku nejsi připraven a směle mu uprskneš, že tak nějak jen celý den sedíš u počítače, tak by bylo asi rozumné zařadit do programu trochu pohybu. Neodpovídá, ale v jeho očích se dá číst. Chlapče, ty nevíš do čeho jdeš.
Podává ti dvou stránkovou smlouvu, kterou si musíš před vstupem na matraci prostudovat a podepsat. Text se dá v podstatě shrnout do věty:

 

Za závažné zranění, nebo vlastní smrt zodpovídá níže podepsaný.

 

Kultura, kterou jsi neznal. Tradice, které jsi nenásledoval. Před vstupem na podložku se musíš poklonit. Erik přestává být Erikem, teď ho musíš oslovovat Sifu (podle tradičního řádu – mistr, učitel). Těžko tohle brát celé vážně. První hodinu se neustále uculuješ, protože ti tento svazující řád v jednadvacátém století přijde absurdní. Je těžké ovládat se. V jeden moment říká, buď opice, zopakuj to co vidíš u ostatních, to ti pomůže pochopit základy. První den, první modřina, ale náročného náporu jsi zatím ušetřen.

Den 31: listopad 2016

Do skupiny máš problém se začlenit. Znají se několik dlouhých let, je těžké s rodilými Američany najít společnou řeč. Dostáváš ránu po ráně, většina se ti při tréninku straní. Reflexe vytrénované z kliku na pracovní myš nestačí.

Den 62: prosinec 2016

Na konci roku přijíždí do Los Angeles, lehce kontroverzní postava bojového umění se svým posledním seminářem. Grandmaster William Cheung, 76 letá zbraň hromadného ničení. A to doslova. Dlouholetý mentor a učitel Erika vyrůstal po boku Bruce Leeho, pod taktovkou legendárního IP Mana v nehostinném, gangy narvaném prostředí Hong Kongu v šedesátých letech. Jeho pohyby připomínají létajícího motýla. Je všude, pohyby plynulé, kostnaté ruce a hřející dotek koncentrované bolesti při každé technické demonstraci, kterou s ním absolvuješ. Dva dny pod jeho vedením, nicméně probíhají jinak než jsi očekával. Základem je pochopení lidského těla, stavby kostí, provázanost svalových jednotek, tlakových bodů na tvém těle a meditace.

Přes tyhle zajímavé zkušenosti se ti nedaří zcela přijmout bojové umění za své a zájem opadá. Tréninky začínáš vynechávat. Se zbytkem skupiny ztrácíš krok. Pro některé jsi ideálním terčem. Téměř dvoumetrové východoevropské beranidlo se špatnou angličtinou je perfektním objektem, na kterém se dá odzkoušet ledacos. A to se taky děje.

Před Vánocemi se vás sejde na tréninku pouze malá skupina. Na poslední sezení tohoto roku si vezmeš tričko s velkým červeným nápisem Marvel. Odezva na sebe nenechá dlouho čekat. Na rozehřátí si obvykle Sifu bere kovovou tyč, nebo nůž. Pravidlem je nenechat se zasáhnout s následky fatálního rozsahu. Řezným ranám a modřinám se obvykle nelze vyhnout. Když si Sifu vybere tebe, proloží své rozhodnutí větou:

 

,,Tak ty si myslíš, že jsi super hrdina?,,

 

Možná to tričko místo tradičního úboru nebyl dobrý nápad .. a pak to přijde. Útok z levé strany mine cíl, útok přes hlavu horem už nikoliv. Vložíš do střetu ruce, které zasáhne tyč vedená obrovskou silou, kterou Sifu disponuje.
Sifu se zastaví a řekne, že blokem nejsou ruce. Ty musíš udržet dole, obranou je půlkruhový úkrok, který ti umožní vyhnout se střetu.

Pokus druhý, přijde automatická reakce těla, které si chce především chránit hlavu. Ruce opět vystřelí vzhůru. Nelze je ovládat, je to jako byste položili ruku na rozpálenou pánev a zkoušeli neucuknout.

Pokus třetí, jako přes kopírák.
Čtvrtý, pátý, šestý, desátý.
Sifu zvyšuje tón hlasu. Musíš překonat svůj pud a využít techniky.
Po jedenácté ráně se projeví bolest, která je způsobena zásahem stejného místa, jako v předchozích případech.

Patnáct, šestnáct ..

Sifu nekončí, vyžaduje překonání psychologického bloku, který ti nedovoluje požadovaný úkrok udělat, místo toho opakuješ pořád stejnou chybu.

Po dvaceti pokusech už je celá hala jen o vás, zbytek skupiny přihlíží, Sifu přidává a opakuje. Ty se postupně pod fyzickou zátěží lámeš. Bolest střídá frustrace. Při každém dalším pokusu, který uděláš špatně zakřičíš, znova .. znova.. znova.

V téhle fázi už nikdo pokusy nepočítá. Fyzicky ztrácíš sílu vzdorovat dalším úderům, děláš stále větší chyby, které ti neumožňují pokračovat. Propadáš se psychicky.
Adrenalin dosáhl svých limitů, tělo přestává na chvilku cítit bolest a tvoje agresivita vyvolaná pocitem úzkosti blokuje racionální uvažování. Za každou cenu chceš alespoň jedno kolo odvést správně, ale to se ti nedaří.

Utíkáš z matrace a zavíráš se v šatně. Pot, bolest, slzy, tep, vyčerpání a dno.

Nemůžeš tam sedět věčně, víš přesně co tě čeká. Otázky jestli jsi v pořádku.

Přes Vánoční svátky máš dostatek času přemýšlet, jestli je tohle něco, čím se chceš nechat trápit. Proč takovou věc dělat? V den, kdy se rozhodneš nepokračovat ti přijde email od začínajícího grafika z Čech, který tě žádá o zhodnocení jeho prvního portfolia, je na startu a má problémy se prosadit.

Na kolika přednáškách jsi lidem tvrdil, že musí za svým cílem. Výsledky nepřijdou bez konzistentní a systematické práce. Kolikrát jsi zmínil, že začátky bolí a musí bolet? Kde je potom smysl, jestli kážeš vodu a piješ víno?

Takhle to přece nefunguje. Nemůžeš se přece položit jen, protože ti to prvních pár momentů nejde. Musíš pokračovat, musíš upravit stravovací návyky, musíš posílit srdce, výkon a výdrž. Tohle je ta správná cesta. Plán na stůl a zatlačit fňukání.

Robert o Wing Chun v médiích.

Den 558 : 24. duben 2018

Bude to již rok a půl od chvíle, co jsi trénink nevynechal. Skupině se pomalu začínáš dorovnávat a z otloukaného pytle jsi důstojným tréninkovým partnerem. Alespoň takhle tomu chceš věřit. Sifu si tě často vybírá na souboj jeden na jednoho, kde ti rád vysvětlí, že jsi stále teprve jen na začátku svého dlouhého maratonu. Něco se přeci, ale jen změnilo. Nenechá tě opustit hangár bez věty, že to dnes byla dobře odvedená práce. Bez ujištění, že příště dorazíš znovu. Skupina si na tebe zvykla. Vtípky typu : Tvoje ruština bude určitě lepší než ta moje, ale dnes tady mluvíme anglicky, jsou na denním pořádku. To, že jsi vytrval, ale změnilo vše. Postupně si vybudoval vztah k něčemu, na co ti přirozeně nebyl přidělen talent a na každý další trénink se těšíš.

I když to naše sociální profily skvěle maskují, v posledních dvou letech to nebylo úplně podle tvých představ. Dneska tady sedíš s obálkou, ve které je karta, kterou necháváš poslat Robertovi k 53. narozeninám, jako poděkování za to, že vám poskytuje útočiště. Doslova zvířecí a fyzický respekt, který sis vybudoval k Sifovi je taky zcela nová lidská zkušenost. V době, kdy mnoho z nás žije pouze v digitálním světě, vidíš rozhodnutí setrvat jako jedno z nejlepších, protože tě donutilo pocítit něco opravdu reálného a přehodnotit určité aspekty tvého života.

Příště o tom, kolik je třeba obětovat, když si místo zaměstnavatele chcete udělat z Marvelu a Disney svého klienta.

Na závěr. Kdo by vyhrál, kdyby se utkal Captain America s Iron Manem ve skutečnosti?